10.2.2013

10. února 2013 v 18:34 |  I and ana
Tak dnes som to pekne dobabrala. Začalo to asi tak. Pohádala som sa s mamčou, ale nie pre jedenie, ja už ani vlastne neviem, čo bol dôvod. Ráno som vstala a ako vždy mi doniesla raňajky (každý deň to isté, strieda sa grahamový rožok s bylinkovou Lučinou alebo grahamový rožok s Lučinou a šunkou + čaj) a dnes to bol grahamový rožok s Lučinou no šunková saláma. Ja na ňu, že čo to je. A mamča, že inú šunku nemáme. Tak som odniesla raňajky, že to jesť nebudem. Mamku prešli nervy, tak to nechala tak. A ja som do druhej nejedla nič. Potom som si dala jablko, Alpro soya vanilkový pudink, Fitness musli tyčinku Tiramisu a na večeru Muller mliečnu ryžu karamelovú a dve jablká. Dlho sme so rozprávali. Od Vianoc, v podstate od doby, čo som si založila blog som schudla. Myslím, že už vážim asi toľko, koľko som mala pred Kramárami. Povedala, že proste musí niečo robiť, lebo zomriem. Ja, že keď pôjdem do nemocnice, tak mi to nepomôže. To je pravda. Vykŕmia ma, ja budem jesť, lebo budem chcieť ísť čím skôr domov, prídem domov a čo potom? Naspäť do toho spadnem. Ja sa proste budem musieť sama chcieť vyliečiť. A tak nejak začínam zisťovať, že moja anorexia nie je len o tej štíhlosti. Samozrejmä, dnes pri pohľade na prepadnuté brucho a pri uvedomení si, že som naozaj schudla som mala pocit víťazstva. Ale je v tom viac. Proste sa týram. Za deň nevypijem kvapku vody, späť chodím, až keď som taká unavená, že nevládzem udržať hlavu. A tie som extrémistka, chcem vvedieť, kam až to s mojou vychudnutosťou môžem dotiahnuť. Nejem, keď sa napríklad rozhádam s mamčou. Keď nejem, som chudá, cítim sa tak iná. Cítim, že to čo robím má zmysel. čo som vlastne bez anorexie? Veď ma ovláda už 2 a pol roka. Už ani neviem, aké to je bez nej. Čo by som celé dni robila a nad čím rozmýšľala, keby môj mozog pernamentne nezamestnávali myšlienky na jedlo a štíhlosť? Neviem, čo bude ďalej...
A odporúčam si pozrieť tento dokument, plakala som jak nejaké decko. Je mi tak hrozne ľúto tej malej. Je to strašné, že sa jej to stalo a ešte bola taká mladučká. Jednoducho hrozné, čo tá sviňa dokáže spraviť !!!
http://www.myspace.com/video/vid/100278254#pm_cmp=vid_OEV_P_P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milly Milly | 10. února 2013 v 19:30 | Reagovat

A co chces teda dalej robit?? Mozno ta treba nejako prinutit aby si zacala jest. Mozno by ti ta nemocnica pomohla, uvedomila si veci oddychla, naozaj clovek nemoze zit bez jedla.ci ako chces dalej vediet kolko toho vydrzis az kym neodpadnes a bude?a o com by si rozmyslala??O vsetkych normalnych veciach o ktorych rozmyslaju dievcata v tvojom veku konence by si sa vyslobodila  a zila!!TAk do toho. :)

2 Rezzy Rezzy | Web | 10. února 2013 v 20:02 | Reagovat

Ten dokument už jsem viděla... jinak nejmladší anorektička, co jsem poznala v reálu (v léčebně), měla čerstvých 11 let...
Nevím, jaký pohled na to máš... je fakt, že v nemocnici ti příliš nepomůžou co se týče psychiky, protože ta terapeutická léčba při hospitalizaci u nás není na dobré úrovni. Jenže tady jde o to, že je v ohrožení tvé zdraví a s tím ti v nemocnici pomoct dokážou, ať už budeš chtít nebo ne. Je jasné, že tě tam mamka dá, když nebudeš v pořádku... vždyť se o tebe bojí :(
Moc ti držím palce a přeji hodně síly, protože na boj s touhle potvorou je té síly potřeba hodně! Nevzdávej to... Pokud můžeš, tak se nemocnici vyhni a poper se s tím doma. Chodíš k nějaké psycholožce? Já bych to sama taky nezvládla... Nakonec na mě těch doktorů muselo být několik, abych sama začala něco dělat... :(

3 v. v. | Web | 10. února 2013 v 20:06 | Reagovat

Ahoj, tiež som ten dokument videla-myslím, že to mala na blogu Eliz :-)
V každom prípade sa možno bojíš toho, že čo bude po tom, keď nebude Any, čím sa budeš zaoberať, šo bude zamestnávať tvoju myseľ, ale ver, že niečo sa nájde a bude to krajšie, lepšie, pozitívnejšie.
Prajem hodne síl s tým bojovať, lebo myslím, že si zaslúžiš život bez nej a nie to, aby ťa ovládala, všetky tvoje myšlienky :(

4 Ruby Ruby | Web | 10. února 2013 v 20:40 | Reagovat

Chtěla jsem Ti moc poděkovat za milý komentář! :) Jsi zlatá! Vím, že je pro Tebe asi těžké představit si, že najednou jsi bez anorexie. Je s Tebou tak dlouho, že už možná ani sama nevíš, kdo jsi. Možná to v Tobě vzbuzuje strach a nejistotu, ale a druhou stranu si představ život bez té mrchy! Můžeš zase jíst, co chceš, můžeš dělat co chceš a přitom se na to dokážeš soustředit! :) Nebudeš myslet v jednom kuse na jídlo, protože život zdaleka není jenom o jídle...Bez anorexie budeš SVOBODNÁ!

Určitě je hrozně dobře, že jste si s mamkou promluvily! Že v ní máš oporu. Chodíš třeba někam k psycholožce? K psychiatrovi? Nebo k nutriční? Víš, určitě by bylo dobré, kdyby jsi byla v tomhle ohledu aktivní...abys využila všeho, co lze k tomu, aby Ti bylo líp, k tomu aby ses chtěla uzdravit :)

5 Kejm Kejm | Web | 11. února 2013 v 5:37 | Reagovat

vůbec nezkoušej zjišťovat,kam až bys to mohla dotáhnout... přestaň s tím :(

6 lsza lsza | E-mail | Web | 11. února 2013 v 10:57 | Reagovat

Člověk se musí chtít vyléčit, jinak to nemá cenu. Pak je potřeba lékařů (psychiatři aj...), protože člověk se sám jen těžko posune.

7 Ruby Ruby | Web | 11. února 2013 v 17:42 | Reagovat

Moc děkuju, jsi hrozně hodná :) Myslím, že by určitě stálo za pokus zkusit vyhledat nějakého odborníka :)) Zkus o tom popřemýšlet :) Ale souhlasím s tím, že musíš chtít :)

8 Tasky Tasky | Web | 11. února 2013 v 18:13 | Reagovat

Tyhle slova už nikdy neříkej! Nikdy nezkoušej zacháze až za hranice. Prosím! Klidně toho jdi pomalu, já mám na léčebny názor asi jako ty, ale prosím moc udělej s tím něco!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama