Obdobie od liečby až do teraz

9. února 2013 v 13:53 |  I and ana
Keď som vyšla z 6. oddelenia, išli sme s mamkou a ockom do nákupného domu. Skúšala som si kraťasy. A prvý krát za celú dobu sa uvidela v zrkadle. Už som nemala ten prepednutý ksicht, oni tam boli líca !!! A moje vychudnuté nohy bez štipky tuku? Boli už len chudé. A to brucho? Ono vyčnievalo, nebolo také ploché. A tie kraťasy? Oni mi boli XXS malé, musela som si vziať XS! Rozplakala som sa. To však nepokračovalo, snažila som sa to potlačiť.

Postava po nemocnici:
Doma som jedla tak ako v nemocnici, s tým rozdielom, že už som sa neprepchávala čokoládami a sladkosťami, čiže: R: 2 ks pečivo, pomazánka/šunky, syr D: jogurt O: polievka + druhé jedlo Prídavok: Keks O: keks/buchta V: bu´d varená alebo 2 ks pečivo, pomaránka, šunka, syr 2. V: väčšinou Nesquik, Chockapic, Cini-minies (fakt nebudem hľadať, ako sa to píše) s mliekom. Po dvoch týždňoch som išla na ďalšiu kontrolu, Mala som 50 kíl, Tichá bola spokojná, ja tiež. všetci mi vraveli, ako super vyzerám. po dvoch týždňoch 2 kontrola, váha 52 kíl a dostala som menštruáciu. Ale počkať... 52? Už snáď dosť nie? Začala som sa viac pozorovať. už som jednoznačne nechcela priberať, aj svoju ideálnu váu som mala. Tak som si začala dávať na raňajky už len jeden kus pečiva a na večeru tiež + zručila som prídavky a druhé večere. To by bolo ešte v norme. Ale potom som začala jesť menej na obedy, polievky som zrušila tiež. Začala som vynechávať desiate a olovranty. Po mesiaci ďalšia kontrola, váha 48. Vopá, 4 kilá. Tichá sa nepotešila. Povedala, že mám jesť 5 krát denne, že 2. večere a prídavky nemusím, ale olovranty, plnohodnotné obedy a desiate musím. Tiež som pred ňou musela zjesť celý obed - vyprážaný rezeň s majonézovým šalátok, iba tak ma pustila domov. Dodržala som to možno tri dni a potom to začalo. Boli prázdniny, kúpaliská, plavky. A ja som chcela byť zase "štíhla". 1 rožok na raňajky, bez desiatej, mäso na obed o 16:00 jedna kaiserka (biela) s Apetítom a potom gumenné sukríky a ovocie. Váha klesla tak na 46. Tam sa zastavila. Mamka sa mi vyhrážala, že ma dá naspäť pretože menštruácia sa zase stratila. Bolo také, že týždeň som jedla, akože dohoda... začal škoský rok a ja som pokračovala ďalej s týmto jedálničkom. Asi pred troma mesiacmi som už prestala jesť aj tú kaiserku s Apetítom. V ovembri sme sa dohodli s ockom a mamčou, že "priberiem". Bolo mi samozrejmä jasné, že nechcem pribrať. Tak som jedla R: 1 ks pečiva + maslo + šunka D: jablko O: oficiálne: mäso a príloha neoficiálne (keďže som bola sama doma) mäso a príloha spláchnuté v záchode O: oficiálne: jogurt neoficiálne: jogurt spláchnutý v záchode a V: rožok s priesvitnou vrstvou masla a medu alebo džemu. + Začala som strašne cvičiť. 10 krát beh po jednom poschodí v bytovke, 4 minúty intenzívneho behania štýlu zdvíhania kolien pred seba (to už ani moje srdce nevládalo), 200 sed ľahov, 80 sklapovačiek, 80 zhibov, 60 klikov, dalších 100 sed-ľahov a 2 minúty beh na mieste to všetko tri krát do dňa. Vtedy mi začala byť hrozná zima, úplne som sa izolovala, s nikým nebavila, od vtedy sa nesmejem, som tichá, uzavretá do seba. Až tera ma anorexia úplne položila. To som schudla na 44 a to bolo posledný krát, čo som sa vážila. Mamka už vybavovala nemocnicu, ale keďže išli Vianoce, podarilo sa mi ju presvedčiť, nech ma aspoň na Vianoce nechá doma, že budem jesť R: 1 rožok, maslo, šunka potom cukríky a ovocie. Tak ma nechala. Deň pred Vianocami som však zjedla rožok s horčicou a klobásou, celú čokoládu a sušené slivky, na druhý deň raňajky ako stále na obed vyprážaný syr s porciou zemiakov, potom cukríky a na večeru koláč. Na Vianoce som normálne jedla kao každý (čiže sa prejedla). No a moje momentálne jedálničky poznáte. Váhu typujem tak na 43 +,-. A lepšie fotky súčasnej postavy nemám:





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miša Miša | 9. února 2013 v 14:23 | Reagovat

Ahoj. Precitala som vsetko co si napisala a je to hrozne, velmi smutne, ale viem ze je to vsetko tazke...ale jest je uplne prirodzene a nemoze sa cely tvoj zivot tocit iba okolo jedla...ved sa na nho vykasli...najes sa najes noa co?? A ako tak sledujem teraz je tvoj jedalnicke opat jednotvarny stale jes to iste dookola...este ti to chuti?? a musis z neho schudnut ved ty nejes nic normalne...Budem ti drzat palce a povedz si ze je to len blbe jedlo a nebude to stredobod tvojho sveta a normalne sa najedz ako si pisala ze si jedla hoci len v nemocnicin a ked si to dokazala vtedy a bez problemov tak to dokazes znova a aj ked budes jest normalne tak vyzera to tak ze mas dobry metablizmus cize ty sa ani nemusis mat ze neviem ako priberies,inak asi zase skoncis v nemocnici alebo sa ti moze stat nieco horsie(tazke zdravote problemy) ale to isto sama dobre vies...ale nutne musis pribrat podla tych fotiek si len kost a koza. Nenormalne drzim prsty aby si to dokazala a aby sme tu videli jedalnicek cloveka, ktory to co tu pise aj naozaj mysli vazne a nebude sa tvarit na to ze bojuje s anorexiu a chce ju porazit ale skutocne aj nieco preto spravi a nebude pocitat kazdu kaloriu. A to nemyslim v zlom dufam ze to chapes.

2 Sesa Sesa | 9. února 2013 v 14:38 | Reagovat

Cauko. Viem sa vcitit do tvojej koze...ja som anorexiu prekonala. Mozem to vyhlasit konecne po 5 rokoch som zdrava a moj zivot sa obracia uplne novym smerom.Teraz mam 20 rokov. Impulzom bolo asi to ze som bola na pokraji smrti. Vypadali mi vlasy, supala sa mi koza,bola bleda az zelena miestami, vsade som mala modriny a postupne mi zacali odchadzat organy. To uz som bola v nemocnici a pichali mi vyzivy a davali sondy a postupne mi zachranili zivot. Teraz sa sama za seba hanbim, ako som to mohla robit, dotiahnut az tak daleko, ze som skoro skoncila na vozicku. Potom som sa ale spamatala a odvtedy som pomaly priberala. Chcela som. Nenechala som si znicit zivot. Mam priatela, konecne dobre vychadzam s celou rodinou(tiez nemam otca), chodim von a nepremyslam non stop len nad jedlom, ale beriem ho ako normalnu sucast zivota. Ved si len pomysli ako hladuju deti v Afrike a ako od hladu umieraju a ako umieraju ludia na mnoho inych nevyliecitelnych chorob.Toto naozaj nemozu ovplyvnit nijak a pritom aj tak bojuju snazia sa a myslia optimisticky. ale ja som presvedcena ze anorexia je vyliecitelna choroba!!!! Je to len v Tebe a ak mas pevnu volu dokazes vsetko.Tak sa nabud poriadne a zacni zit zivot, lebo si prilis mlada na to aby si ho podriadila jedeniu.

3 Ruby Ruby | Web | 9. února 2013 v 15:27 | Reagovat

Tio, moc mě to mrzí :( Jsi opravdu hrozně vyhublá!! Asi se opravdu vidíš zkresleně!!! Bojuj! Nepřemýšlela jsi o tom, že by jsi navýšila svůj jídelníček?

4 nekonecnacesta nekonecnacesta | Web | 9. února 2013 v 16:04 | Reagovat

[1]:
[2]: to všetko viem, ale robiť s tým niečo je už ťažšie. Ale ďakujem krásne za podporu, veľmi si to vážim :)

5 v. v. | Web | 9. února 2013 v 19:00 | Reagovat

Ahoj, môžem sa spýtať- terazsi rodičia tiež myslia, že ješ k mäsu na obed prílohy a splachuješ ich ?
Myslím, že by si mala pribrať aspoň na tých slabých 50kg, tam ti to fakt slušelo a mala by si určite na všetko viac energie. Sama vieš, ako vyzerali jedálničky počas liečby a že si zase sa z nich tak veľmi nerpiberalo, takže by si mohla pridať na tých desiatach, obedoch aspoň prílohu a aj olovrantoch a večeriach. Rodičia sa asi tiež trápia, nie? :(

6 Ruby Ruby | Web | 9. února 2013 v 19:56 | Reagovat

Chápu, jak to myslíš :) Taky jsem to tak měla, vlastně ještě chvilkama mám :) A asi to bude ještě chvilku trvat než to bude úplně v pořádku. Ale můžu říct, že chvilek, ve kterých se mi líbí mé kostnaté nohy je naštěstí čím dál tím míň :)) Zažila jsem stavy, při kterých jsem byla ráda, že mě ty moje nohy vůbec unesly, tak zle mi bylo. A nechci, aby se to opakovalo...

7 Rezzy Rezzy | Web | 10. února 2013 v 15:19 | Reagovat

Máš toho fakt dost za sebou... Doufám, že to brzy bude všechno lepší, že si budeš sama sebou jistější. Myslím, že víš, jak potřebuješ jíst, aby jsi něco přibrala. "Přibrala", to slovo zní hrozně, já vím... a všichni to pořád dokola řeší... ale tvoje tělo už je z toho všeho určitě unavené, tak ho trochu rozmazluj ;) Je lehké říct, ať o tom tolik nepřemýšlíš, ale je to skoro nesplnitelné... Podle mě prostě člověk nějak musí překonat tu počáteční úzkost z přibírání a pak případné krize při ustalování váhy a tak, ale jak se jednou zase dostane do jiných kolejí, tak už to jde potom lépe :)
Ty jídelníčky co teď máš jsou vážně nic moc, asi to víš, takže je zbytečné, aby do tebe pořád někdo rýpal... nakonec je to stejně na tobě. Držím ti palce! :)

8 iheart-hemulkaxutebow iheart-hemulkaxutebow | E-mail | Web | 10. února 2013 v 15:39 | Reagovat

Chcúďa :/

9 N* N* | Web | 27. února 2013 v 17:21 | Reagovat

Ježíš, to je strašný. Nedokážu si představit, že bych něco takovýho zažila :( Přitom na té fotce nahoře jsi fakt moc krásná, co bych dala za takovou postavu. Drž se a bojuj, vždyť váha není víc než zdraví. Držím pěsti ! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama